Ooh, bráško… on se nějak chvěje. To mu je zima nebo co? Vypadá tak.. tak…roztomiloučce. Tom se plácne přes čelo. Co jsem to řekl? Tome, klid! Klidni se, nechovej se takhle trapně! Otřepe se, jako kdyby ze sebe shazoval napadaný sníh, jako nějaký pejsek. Také je nervózní a nebyl by to on, kdyby pro něj v trapné situaci nezačal machrovat.
„A co jako, něco jsi uklohnil, jo?“ a šťouchne bratrsky do Billa. Ten zírá na brášku nepřítomně, je snad v jiném světě? Světě myšlenek a zasnění? Při tom, jak do něj Tom strčil, odskočí pomateně o dva krůčky a opře se o křeslo. „Já..já..co jsi říkal?“ Božínku, on je úplně mimo. Co se mu to asi honí v jeho hlavičce? Pomaloučku se chytá za čelo a uvědomí si, jak to asi vypadá. Nejdřív přiběhne k bráškovi a pak mu něco řekne… a on odpoví… a pak… co bylo potom?
Proč mi tak buší srdíčko? To mám infarkt? Nejsem normální v poslední době… Říká si v duchu Bill. Tom přistoupí opatrně a rozvážně k němu. Uchopí ho za rameno a jemně stiskne. Je tak křehký a Tomovy ruce tak pevné a silné. Úplný kontrast.Bill polekaně koukne Tomovi do čokoládové studánky a znovu pootevře pusinku. Chce něco říct, ale Tom mu skočí do řeči. „Bille, je ti dobře?“ „Jo, v pohodě,“ zasekne se pohledem v té slaďoučké čokoládě a utápí se. „Jen… jak jsi do mě strčil, tak se mi…“ koktá černovlasé ptáčátko a snaží se svůj pohled nasměrovat jinam. Ale nějak se mu to nedaří, jakoby jej Tomovi oči přitahovaly neskutečně silnou magnetickou silou. Tom se přisune ještě blíž a chytne ho pevným stiskem, ale zároveň něžným za tvář. Billova pokožka je jako miminko, tak hladká, bez malinký chybičky… až na rozkousnutý ret z ranního incidentu. Ale momentálně jsou na Bilově tvářirůžové flíčky. Ony rudnou. Tom se usměje při pohledu na ně. Podvědomě mu dochází, že je jeho dvojčátko rudé stydlivostí, ale ještě není čas na to, aby to pochopil. Skrytý koutek jeho dušičky to však ale ví a jen čeká, až jí to jeho majitel dovolí a ona dá signál k tomu, aby to mohl vypustit do své hlavičky. „… zamotala hlava.“ dořekne Bill, teď se zavřenými víčky a na sucho polkne. Nevydržel ten tázavý pohled, který ho dělá tak nesvým.
„A co jsi mi chtěl dát ochutnat?“ odtáhne se od něj Tom a dá si ruce za záda. Tváří se, že se nic nedělo. On se jen přece bál o brášku. Proto ho chytal za tváře a usmíval se, jako na nejroztomilejší zvířátko. Jo, přesně tohle si Tom říká.
Bill se vzpamatuje a zastrčí si pramínky na uhlík černých vlasů za ouško. Nemotorně se narovná a přitrouble se uchechtne. „No… já jsem uklohnil polevu.“ „Polevu? Jakou?“ oblízne si rty Tom a zahřívá si natěšením ruce. Kluci milují polevy, obzvlášť extra kyselé a nebo karamelovou s kapkou čokolády. Můžou se po ní utlouct. Jako malý kluci spořádali každý celou misku. Mamka jim to dělávala za odměnu a Bill vždycky stál u sporáku a pozoroval, jak se to dělá. Vždycky říkal: „Mami, až budu velkej, tak si to budem dělat s bráškou každý den!“ Simone se vždy usmívala a na její rady, že budou mít zkažené zuby jí sborově odpovídali: „A co nám je po tom?“
„No, určitě budem hrozně přeslazený,“ jde Bill ke dveřím a nazouvá si rudě zbarvené a chlupaté bačkory, při tom začne mluvit „vážným“ tónem a Tom následuje za ním. Jdou do kuchyně. „Tak jsem tady našel citron a nějaký ty blbosti a udělal kyselou.“ Namočí si malíček do té pochutiny a strčí si ho skoro celý do pusy a ocumlává ho. Tom přiskočí k němu, ale Bill misku sebere a otočí se s ní k Tomovi zády a schovává ji pod sebe. Začne se nahlas smát, když cítí, jak se po něm brácha sápá, on jej odstrkuje od sebe „Néé, nedám!“ Tom mu skočí na záda a svýma mrštnýma rukama se chtivě dere po misce s tak kyselou dobrůtkou.
Oba se smějí a dovádí, jako malá děcka. Je to tak kouzelné, že v 19ti letech jsou pořád tak dětinské a praštěné. Ovšem praštěnost je určitě neopustí nikdy.
„Bille, neser a naval to sem!“ „Táhni, ty blbče!“ vyplazuje Bill jazyk, úplně mu je vidět jeho kovový piercing, jenž mu ho zdobí a rychle si namáčí prstíky do polevy a okamžitě je začne ocucávat. Prstík po prstíku. Bill chce s miskou utéct do obýváku, ale Tom mu podkopne hbitě nohu a on se mu svalí přímo do náruče. Oba padají, jako dva balvany. Spadnou na tvrdou podlahu. Ovšem s nepatrným rozdílem, Tom přistál rovnou na tvrdé zemi, zato Bill… „Auu!“ vykřikne Tom. Bill se spokojeně chechtá, spadl do měkkého, na Tomovo tělo a začne si znova namáčet prstíky do té kyselotiny. Ani se jim to nevylilo. Jsou to přeci šikovní kluci.
„Tomi?!“ vykvíkne překvapeně mladší z dvojčátek a zírá na svůj hubený, černě nalakovaný ukazováček v Tomově papulce.„To-to..!“ nejde to, nemůže promluvit. On - brácha. Jeho vlastní brácha mu olizuje prst. Jemně si ho přidružuje u pusinky a ocucává ho, jako lízátko. Tom nad tím nepřemýšlí a jen koná činy. Zato Bill… Pociťuje nával horka do celého těla, cítí jak má horké tváře a uši. Tomův jazýček je tak nevyzpytatelný, chvilku kmitá pomaličku, jako nějaké pírko a poté je jako dravé zvířátko a zkousne ho. Billovi se zatmělo před očima, nevnímá svět okolo. Jen Tomovy doteky. Vlhké doteky. Bratrské doteky?
Aah!“Bill zakloní hlavu a neubránil se vzdychnutí. Je mu to příjemné. Nepřipadá mu to odporné. Je to zvláštní, zrovna Bill, který se štítí po někom i napít a teď nechá „cizí“ sliny putovat po jeho prstíku.
Joo, Tomi… Co to děláš, nech toho. Vzrušuje mě to! Já chci ještě víc, nechci jen prst!
Billovi stékají po krku krupičky doslova vařicího potu. Celý se chvěje. V místnosti je takové ticho, které jen probourává Tomovo mlaskání a Billovo těžké dýchání, prolínající se občasným vzrušeným vzdechem.
Bille, seš normální? Podívej se sám na sebe!
Co senajednou stalo? Proč nepokračují? Bill sebou škubne a prudce se vytrhne Tomovi. Jeho svědomí, jeho druhý vnitřní hlas mu to přímo zakřičel. Hlas srdce mu tichounce našeptával – líbí se ti to. Ale jak to tak bývá, rozum leckdy zvítězí. Bill si připadá trapný a zvrhlý. Vzdychá nad doteky svého dvojčete? Ne, tohle nejde!
V místnosti, jakoby se celá příjemně napjatá atmosféra rozplynulado neznáma. Není po ní ani stopy. Billův něžně roztoužený výraz zmizel tatam a Tom si jen otře pusu do rukávu s vítězným obličejíkem.
„A dostal jsem tě!“ našpulí na brášku rty a začne se zvonivě a upřímně smát. Tom to nemyslel tak, že by jej nějak znervóznil a popřípadě vzrušil.
„Seš prase!“ zaječí Bill, až mu přeskočí hlas. Zaškrábe ho v krku a rozkašle se. Ruku má před pusou. „Chceš pití? Nebo tě mám praštit do zad?“ Tom čeká na odpověď, ale Bill se rozkašlal do vysoké míry. „Heej!“ strčí do něj dredatý klučík a vyžaduje se odpovědi.
„Ty..bl-bečku,“ v Billovi to začne chrčet hlenama „nevidíš, že kašlu?“ Tom se zvedne ze země a natáčí vodu do průzračné sklenice. Podá ji Billovi a ten se vděčně napije. Zakašle ještě jednou a sklenku odloží na stůl. „Nějak v tobě skřípe, budeš nemocnej!“ Tom se napije po Billovi a jedním okem ho pozoruje. Nechytne to od bráchy? Pche, to mu je upřímně jedno!
Co mu zase je? Čumí, jak kdyby potkal ducha. On je pořád v mimoňi. Brácha, brácha, kdy budeš normální?
***
Je mi na blití. Zvedá se mi žaludek ze sebe. Jenže… bylo to tak… příjemný. Tomův horký dech a…
„Přestaň konečně, Bille!“ rozlíhá se Billův naštvanýhlas po celé koupelně. Trhá to uši. Má jej tak pronikavý. Prudce otočí kohoutkem s ledovou vodou a oplachuje si obličej. Je mu jedno, že bude celý mokrý. Nedává pozor na oblečení, na vlasy… Chce se prostě zchladit. Zchladit svoje myšlenky, své srdce (to by neměl dělat), svůj rozkrok…
Rozkrok?
Jsem jen zoufalec…Bez holky, bez milovanýho člověka, bez… bez sexuálního života…
Opovržlivě na sebe hlédne do zrcadla, podívá se do zčervenalého oka. Asi řasa, a řekne: „Jsem nadrženej blbeček!“
Ano, ano. U Billa tato slova málo kdo slyší. Vlastně skoro… spíš vůbec nikdo. Jeví se jako neviňátko, to on také je. Ale je to pořád mladý náctiletý kluk, který má své potřeby, jako každý. On je ovšem stydlivý a o takových věcech se raději nezmiňuje. Momentálně ani před svým dvojčátkem.
Vypne vodu a zavře oči. Chce se vydýchat a ověřit, zda ho ty nesmyslné myšlenky přešly.
Opře se zády o dveře a zhluboka dýchá, rukama si hrabe v navlhlých vláskách a…Před očima se mu zjeví Tom! V Billovi zase hrkne.
