VF: Kdy jste byl naposledy zamilovaný?

B.K.: Před třemi a půl roky. Velkou lásku jsem nenašel. Také nevěřím, že ji každý najde. A když, potom jenom jednou. V mé situaci bych musel mít velké štěstí, najít ji.

VF: Nechcete v 18.letech spíše randit?

B.K.: Nevím. Právě v tomto životě bych už rád našel velkou lásku, než randění. Moje malé množství času bych rád sdílel s někým, o kterém vím: To by měla být ta jediná!

VF: Řekl jsem už někdy dívce: "Miluju tě"?

B.K.: Ano. Ale nemyslel jsem to tak. Měl jsem říct: "Jsem do tebe zamilovaný." Když jsem starším, teprve teď v tom vidím rozdíl. Tom říká pravděpodobně dívkám stále: "Miluju tě", aby si to s ní rozdal.

VF: Soutěžíte o stejné dívky?

B.K.: Líbí se nám stejné typy. Naše přítelkyně se také vždycky přátelily. To bylo hrozné, protože se vždycky proti nám spikly. Náš první polibek byl s jednou a tou samou holkou. Tom byl první. Den potom políbila mě. Potom jsme to měli oba za sebou. Oh Bože, připadalo nám to tak hrozné - takový jak první polibek bývá.

VF: Jak staří jste tehdy byli?

B.K: Jedenáct. Ona byla o tři roky starší a už zkušenější.

VF: Kdy měl Tom svůj první sex?

B.K.: Ve 14, pokud si správně vzpomínám.

VF: Říká se, že Tom je extrémní dobyvatel dívek?

B.K.: Nechávám ho dělat, co chce. Když má na to nervy, dostat každou noc jinou. Na takové věci prostě vůbec nejsem. Ale v tomhle jsme byli vždycky rozdílní.

VF: Váš kolega Robbie Williams jednou řekl, že ve Německu jsou dva typy groupies. Jedny chcou udělat při sexu fotku, aby to potom mohly ukazovat svým přátelům. Ostatní se při sexu ptají: "Robbie, jsou tvoje pocity pro mě opravdové?

B.K: To mi Tom také říkal. Od té doby, co jsme tolik na cestách, jsem neměl nikoho u sebe v posteli. Trochu se mi taky hnusí, mít každý večer někoho jiného v mé posteli, koho ani neznám. Neměl bych prostě odvahu, vzít si holku s sebou na jednu noc. Jediné soukromí, které je na cestách, je vlastní hotelový pokoj. Nechat tam někoho na jednu noc spát - nee, to bych byl totálně skeptický.

VF: Měl jste už sex?

B.K.: Chtěl bych, aby to zůstalo mým tajemstvím.

VF: Divíte se, že Vás mnoho lidí pokládá za gaye?

B.K.: Ani ne. Většina lidí má tuhle kliše myšlenku: Nalíčený plus upravené vlasy, to je jasný gay. Chtěl bych ale jasně sdělit, že to tak není. Každý si může dělat, co chce. Jedno nemusí souviset s druhým.

VF: Co byste udělal, kdybyste na jeden den mohl být dívkou?

B.K.: V každém případě bych si nevyšel s mým bratrem.

VF: Ale?

B.K: Ach Bože, co bych dělal? Pravděpodobně to samé, jako teď, protože to není vůbec tak rozdílné.

VF: Co byste rád dívkám zakázal?

B.K.: Nežárlivost, protože žárlivost je totálně důležitá. Když jsem zamilovaný, bere okamžitě do každého podezření a nenechávám to tak. Byl bych zmatený, když by mi partnerka řekla:" Ty Bille, všechny ty kříčící holky jsou my jedno. Já ti totálně věřím."

VF: Byl jste už podveden?

B.K.: Ne. Ani já jsem nikdy nekoho nepodvedl. Věrnost je pro mě nejdůležitější.

VF: Jak jste své přitelkyně naštval?

B.K.: Mluvím totálně hlasitě. Celý den. A vždycky rukama a nohama. Nenechám se nikým přerušit. To jde už každému na nervy.

VF: Co je těžší: milovat někoho nebo milovat sám sebe?

B.K.: Sám sebe. Je už těžké, všechno to snášet. Je šílené množství momentů, při kterých jsem rozpačitý a nejraději bych se zahrabal do díry, vlezl pod deku a rok tam zůstal. Někdy jsem docela rád, že jsou v tomhle šumu třeba koncerty den po sobě, takže takové myšlenky skutečně nepřicházejí. Na samotu se nemá prostě žádný čas.

VF: Můžete žít ještě bez chůvy pro slavné?

B.K.: Nemůžu prostě jen tak jít do pekárny. To dělá potom samozřejmě někdo jiný. Jsem ale ještě na každodenní věci, protože mým problémem je, že jsem šílený perfekcionista. Nedám nic z ruky. Všechno musí být do nejmenšího detailu, protože musím přesně vědět, co právě přijde. Jinak se zblázním. Tom má tento stres taky. Přesto platíme tolik lidí, kteří by nám všchny tyto možnosti měli usnadnit. Ale my jsem ti tohle všechno sami vytvořili, takže je těžké, když lidé položí ruce na Tokio Hotel.

VF: Kontrolujete si sám také Vaše finance?

B.K.: Ano. Dělám to už od mých 13 let. Mám také přístup na všechny konta a kontroluju to stejně tak, jako moji kariéru.

VF: Víte, kolik máte milionů?

Nějaká žena z nahrávací společnosti volá z pozadí: "O penězích nemluvit!"

VF: Kdy darujete vaši rodičům vilu?

B.K.: Jakmile si to můžu dovolit. V každém případě bych chtěl bydlet společně s mými rodiči. Jsme si tak blízcí, že si nejsme přítěží. Není žádný důvod, kde bych řekl: "Oh Bože, musíte teď prosím odejít."

VF: Řekněme, že byste byl unesen. Jaká by byla podle vašeho názoru výkupní suma?

B.K.: Tolik, kolik by mohli všichni mojí přátelé dát dohromady. Později by se měli peníze samozřejmě vrátit zpátky.

VF: Co si myslíte o úpadku Britney Spears?

B.K.: Umím si představit, jak se něco takového stane, protože také žiji v tomto životě. Lidé si pravděpodobně myslí: "Má prachy, dosáhla všeho, tak proč prostě neodpočívá?" Nedovedu si představit, že bych měl sólovou kariéru a celou dobu být sám na cestách. Tenhle šílený tlak bych určitě sám neunesl.

VF: Madonna v roce 1991 řekla: "Budu teprve šťastná, když budu tak slavná, jako Bůh." Jste s tím spřízněn?

B.K.: Je to přirozeně veselá věta. Ale můžu to totálně sledovat, protože tady není zastavení. Může se říct: "Ach, teď jsem úspěšný v Německu, to mi vlastně stačí". Snažíte se být slavný všude, jak je to jen možné. Také když bych byl nesmírně bohatý a vlastnil ostrov, stále bych pokračoval. Pravdě je: Sláva je totální droga. Odebraní by byla každopádně skutečná rána, kterou bych s těží přijal.

VF: Když by byly drogy povolené, kterou byste rád zkusil?

B.K.: Něco na odpočinek, že bych nemusel všechno dál kontrolovat.

VF: Jste ve Vašich snech hvězda?

B.K.: Jednou jsem měl noční můru: Ležel jsem v posteli v místnosti ze skla a všude kolem stáli fotografové, kteří mě nepřestávali fotit. Řekl jsem jednomu člověku z našeho týmu: "Sakra, sakra, nemůže je poslat pryč?" Ale ten týpek mi řekl: "Nee, to nejde. Máš termín a zmeškal jsi ho." Ale já jsem ještě nikdy žádný termín nezmeškal. Mám u sebe tři budíky, takže nikdy nezaspím. Nejsem také nikdy nepřesný.

VF: Proč jsme Vás ještě nikdy neviděli s nikým tančit?

B.K.: Nikdy netancuju. Sedím vždycky v rohu - pokud nejsem opilí. Myslím, že tanec je dívčí věc. Také když to zní trochu levně: Jenom holky musí všude tančit.

VF: Myslel jste už někdy o vlastním pohřbu?

B.K.: Musím upřímně říct: Ano. Moji přátelé, kteří jsou ve stejném věku taky nad tím přemýšlím. Představujete si, kteří lidé by tam byli a kdo by opravdu kolem tebe brečel.

VF: Jaká hudba by měla na Vašem pohřbu hrát?

B.K.: "Magic Dance" od Davida Bowie z filmu "Labyrint". To je úplně veselý song a "Labyrint" je můj film z dětství, který dodnes miluju.

VF: Co byste měl oblečené v rakvi?

B.K.: Jsme celý v černém a mám na sobě koženou bundu. Mým posledním přáním by každopádně bylo, že by moje vlasy byly upravené. Doufám, že ještě nějaké vlasy budu mít. Když ne, v každém případě bych měl paruku.