Tom hodí müsli tyčinku zpátky na stůl, nechápe Billa, jak něco takovýho dělá bez přemýšlení. Tom se vždycky bojí o bráchu a on na to kašle. Přemýšlí rychle, co bude dělat a rozeběhne se na chodbu. Mamka na něj volá: „Co běžíš, jak splašenej?!“ Ale Tomovi to je jedno a pospíchá rychle do koupelny. Bill jde zase dolů: „Mamini! Ja potře….auuuu!!“ a vrazí do sebe s Tomem na schodech. Tom je vykulenej a kouká na Billa a prohlíží si ho od hlavy až k patě. Bill udělá držku a podrbe se mezi nohama: „Co je zase?“ Tom ho chytne za ruku a prohlíží mu ji a pak mu prohlíží obličej a nadzvedne mu tričko a kouká mu na záda. „Brácha co blbneš, hráblo ti?“ Tom se rozčílí a začne na něj ječet: „Nee já jsem se nezbláznil, ale ty asi jo! Do prčic, od čeho máš oči! Tys sežral tyčinku s jablky, seš normální?“ Bill na něj upřeně kouká: „Já..já..já jsem se nekoukal.. Proto mě všechno svědí.“ Tom se plácne do čela: „Božeee…a je ti něco, jak ti je?“ Bill se zklidní: „Ale jo dobrý, já nesnědl celou.“ Tom si oddychne: „Fůůj..máš štěstí.“ „Jo to mám..ses o mě bál jo?“ a ušklíbne se roztomile. Tom začne dělat machra: „Coo, jáá?? Néé vůbec, jen se divim, jak seš tupej!“ Bill do něj šťouchne a usmívá se: „Nedělej se, já tě znám.“ Toma to vytočí zase a řekne: „Jo bál jsem se o tebe, dobrý?? Už jsi to slyšel, tak seš v pohodě? Čau nemám čas..jdu do koupelny!“ a jde po schodech dál na horu. Bill se za nim otočí: „A mám tě rád víš!“ a naschvál vyplázne jazyk. Tom dělá, že neslyší a zaleze do koupelny. Bill běží dolu do kuchyně, ale mamka na něj už z dálky volá: „Bille já opravdu nemůžu, počkej!“ Bill se naštve a jde zpátky nahoru a Tom vykoukne ze dveří koupelny: „Půjdu dát nažrat Scottymu, tak čekej s tím balením.“ Bill jde naštvaně do pokojíčku a mezi dveřmi řekne: „Hmm, jdi mě je to jedno.“ A práskne dveřma.
Tom zakroutí očima a zaleze zpátky do koupelny. Myslí si: „Sakra, se musíme pořád všichni hádat, nejsme normální. My jsme nenormální rodinka, fakt super.“ Jde k umyvadlu a otevře tu skříňku, co je nad ním. Přehrabuje se tam, jak v popelnici. „Scheisse!“ všechno mu padá, kartáčky na zuby, šampony, mýdla, prostě všechno. Válí se to na zemi, tak se Tom pro to sklání a sbírá to všechno. „Kam to mohl dát zase?“ Všechno sebere a jde to vracet zpátky a pořád se dívá dovnitř té skříňky. „Aaa tady to je, konečně!“ vyjekne a všechny ty věci, co posbíral hodí bezmyšlenkovitě do umyvadla a hrábne si pro to, co chtěl. „Tak a vemu to s sebou, měj si kecy bráško jaký chceš, ale nebudeš mi zakazovat to pomáhat!“ myslí si Tom. A strčí si ten sprej pro astmatiky do kapsy. Chce jít už pryč, ale pak to znova vytáhne a zatřepe s tím, zkouší jestli to je plný. Tak hrábne znova do skříňky a veme tam ještě jeden nový. Zavře to, podívá se do zrcadla, prohrábne si dredy a odchází ven nakrmit Scottyho.
Bill je sám v pokoji a balí si věci, na zemi leží dva rozložený kufry, po zemi všude rozházený věci, oblečení, čepice, šátky, skříně otevřený..prostě bordel. Simone si našla chvilku, tak jde za Billem do pokoje, ale za dveřmi slyší nějaké mumlání, tak stojí a poslouchá: „Všechno si udělám sám, umím to, nejsem malej! Vždycky jsem si všechno dělal sám…a příště kašlu bráchovi na nějaký baby v televizi, všechno pak odnesu já, vždycky na mě všechno svedou. Ale hodnej Billísek se nechá, jsou přece na to zvyklí….nikdy nebudu jak brácha, budujakej jsem já…chvilku je ticho. Bill obchází kufry, zavírá skříň, tím způsobem, že do ní kopne. Na zemi sesbírá zbytky oblečení, háže do kufru a drží v ruce šátky Toma. „Ale já vám ukážu všem, aby jste měli důvod všechno na mě svádět. Pořád budu ten „hodnej“ ale budete všichni čumět!“ a vztekle s tím práskne do kufru a zavírá ho taky. „Ještě ti balim věci, sis to mohl udělat sám!“ narovná se a oddychuje, jde k posteli a hrábne pod polštář, že si veme ten svůj popsaném papír s sebou. Nadzvedává ho celý, ale nic nevidí. Naštvaně to hodí zpátky a jde dolu, chce jít za Tomem. Bill si myslí, že to Tom schoval a teď si z něho bude dělat srandu. Jde z pokoje, otvírá dveře, ale v nich se srazí s mamkou: „Ma..mami co tady..děláš?“ Simone se otočí a dá rukubok: „Přišla jsem za tebou, cos potřeboval.“ „Ale nic!“ Ona se ušklíbne: „A cos to tam mumlal?“ vyzvídá, přitom mu všechno rozuměla. Bill mávne rukou a jde pryč: „Musim na záchod!“ a ani jí neodpovídá. Simone zvýší hlas: „Na něco jsem se tě ptala!“ Bill je už u koupelny a říká začne rychle mluvit: „Ale hledal jsem tu písničku.“ A nepřemýšlí, co říká a jde hned dovnitř. Simone zavolá: „To jsem ti dala došuplíku!“ Bill vykoukne stejným způsobem, jako Tom a usmívá se najednou: „Děkujůůůů mamii…ale já se asi počůrám!“ a zaleze zpátky.
Tom se vrací z venku a najednou uslyší známí zvuk, slyší troubení auta, které má jejich taťka. Mamka venku stojí u auta a mluví s jejich tátou a volá na kluky: „Heej klucíí, dělejte táta je tadyyy!!“ Tom jí slyší a běží do pokojíčku, rychle si sbalit taky. Všechno je teď u nich doma roztěkaný, všichni pobíhají sem a tam. Tom vrazí dovnitř a zakopne o kufry: „Sakra!“ a najednou jepřekvapený, protože tam vidí i svůj. „Asi mi to Billda zabalil.“ Neváhá popadne to a utíká s tím dolu, ven k autu: „Bille dělej, je tady táta!“ Bill vyleze: „Jo, už jdu počkejte!“ V pokojíku se chvilku hrabe v šuplíku a najde tam ten papír a strčí si to do kapsy a beží ven taky. Všichni jsou u auta, táta dává věci do kufru a kluci se loučí s mamkou. Venku je pořád vedro, svítí sluníčko a všichni mžourají. Simone obejme Toma: „A nezlobte tam, dávejte na sebe pozor!“ Tom jí dá pusu: „Neboj máti!“ „Já ti dám máti!“ a Tom si vleze dozadu, do auta. Teď se mamka loučí s Billem a on nasedne taky, sedne si vedle Toma a táta nastartuje a rozjíždějí se, ještě zamávají mamce a jedou pryč. „Tak co kluci, jste už u mě dlouho nebyli, co je u vás novýho?“ řekne vesele taťka. Tom se nahne a drží se předního sedadla: „Nic tati, je nuda, škola, pak doma a pořád dokola.“ Bill do něj strčí a ukáže na pás, ať se zapne: „Ale bude novýho, zítra nás tati vemeš do města jo? Prosíím!!“ „Jasný kluci, koupil jsem vám nový palandy!“ Oba najednou: „Supéér!“ a podívaj se na sebe. Táta se ohlíží za nima dozadu: „A teď vás vemu do města na oběd.“ Billovi se rozzáří oči: „Do města?“ „Na co chceš do města?“ zeptá se Tom. „Ale uvidíš..“ Táta na ně: „Dneska nepůjdete nikam, až zítra. Nebudete mít co dělat, tak neplaš Bille.“ On se ušklíbne: „Hmm..tak joo no.“
Jedou asi hodinku a už jsou na místě, kde bydlí jejich taťka. „Heej co je? To si dělají srandu..jako já mám nosit kufry přes celou cestu?“ rozčiluje se táta. Na křižovatce k jeho domu blokuje cestu auto a nikdo u něj není. Všichni vylezou z auta a vyndávají se kufry. Tom popadne jeden a druhý táta. Bill tam stojí, jak tvrdý „Y“ a máchá rukama: „Já bych taky něco vzal.“ Táta jde napřed a Tom mu říká: „Ty zůstaň tady a čekej na mě, než přijdeme.“ A jde za tátou. Bill řekne jenom: „Hmm.“ a chodí okolo auta sem a tam. Venku je opravdu pařák a on se celý potí. Nikde nic není, žádný stín. Jen asi 20m od auta je jeden strom, tak jde Bill k němu. Utře si čelo a opře se o strom a oddychne si: „Fůůj asi chcípnu vedrem.“ Je opřený a zase se podrbe na ruce, stojí tam asi 5 minut a už ho to nebaví, tak si sedne na zem a zavře očia znova se opírá hlavou o strom. Poslouchá to příšerný ticho, co nesnáší. „Auuuuuuu!!“ zaječí a rychle vstává. Sáhne si na krk a otočí se za sebe. „Cože?? Včela?? Nee, to nee!“ řekne zoufale. Neví, co má dělat a rychle přemýšlí, ale nic ho nenapadá, jen že je v průšvihu, protože na včelu je alergický nejvíc a vždycky je mu špatně a blbě se mu dýchá. Hrabe si do vlasů a jediný co ho napadá je, že půjde napřed za Tomem a tátou. Rozeběhne se rychle, auto ne auto a běží jim napřed. „Sakra kde jsou?“ a už je unavený a tak jde jen rychlým krokem a najednou spatří Toma, jak si povídá s nějakým chlápkem vedle jejich baráku. Ale je to moc daleko. Bill ale na něj volá: „Heej Tomee!“ ale jen, co dořekne, teda dořve tuhle větu tak ho začne škrábat v krku a začne kašlat. Odkašlává si a jde dál: „Tome..ty blbče.. sly..slyšíš mě?!“ snaží se ječet znova, ale hlas mu vynechává, tenhle pocit nesnáší. Zkouší to dál, ale už mu to nejde a je mu to jedno, tak zrychlí aby byl, co nejdřív u něj. Ale jen co udělá dalších 10 kroků, tak se mu sevře hrdlo a jde mu se blbě nadechnou. Zastaví se a snaží se uklidnit, ještě to sluníčko do toho..nadechne se, ale znova se to opakuje. Už nemůže jít dál, nejde to. Celý tělo ho brní a motá se mu hlava. Potřebuje si odpočinout, ale jak? Padá do kolen a dlaněmi je opřený o zem. Kouká do země a pořád mu jde se blbě nadechnou. Tom si tam pořád povídá, než přijde táta, ale nějak je mu nevolno, jako kdyby něco tušil: „Promiňte, ale já půjdu naproti bráchovi, řeknete to tátovi ne?“ „Jasný chlapče, jen jdi.“ Řekne vesele tlustý, zrudlý vedrem jejich soused. „Tak díky.“ A otáčí se pryč, jde za Billem ale vůbec se nedívá před sebe. Bill je bezmocný a už je mu opravdu hodně špatně a pozvedne hlavu a spatří v dálce Toma a natáhne před sebe ruku a v hlavě mu běží: „Pomoz mi!“
TeriK
The owner of this website hasn't activated the extra "Toplist"!
